Ze začátku všeho to stálo spoustu úsilí. Po práci se přemluvit cvičit a ideálně pravidelně, ale všechno jde když je odhodlání. A pak mě moje kamarádka Katka přivedla na steap aerobic. Prvních několik hodin bylo náročných, rozhodla jsem se nevzdat a brát to s úsměvem. Vlastně ještě teď po víc jak roce, končím zamotaná ve všech tě sestavách a s výbuchem smíchu nad mojí nemotornosti :) Jsou samozřejmě i dny kdy se daří a mám ze sebe dobrý pocit, jelikož si říkám, že s každou hodinou se zlepšuji.
Co dodat, prostě jsem začala s pravidelným pohybem ve formě výzvy na bříško, zadek a aerobicku. Jenže všichni to známe né každý den je hej. Takže já se snažila cvičit co to šlo a efekt byl, jen né moc velký. I tak jsem na sebe byla hrdá. Jídelníček jsem do té doby moc neměnila, jen jsem zmenšila velikost porcí. Nikdy nebyla moc velký jedlík. (Myslím tím poslední roky kdy se o svou životosprávu starám sama. Jako dítko jsem byla k nezastavení :) )...ačkoliv zpětně si říkám, jestli právě v tom nebyl ten problém.
Všechno se začalo měnit v prosinci loňského roku. Kdy jsem měla to štěstí a poznala člověka co mi otevřel oči v mnoha směrech. A já si prošla první velkou změnou, nikoliv fyzickou ale psychickou. Celé vám to popisovat nebudu, ale položil mi jednu základní otázku : JSI ŠŤASTNÁ? V tu chvíli mi došlo, že svůj život nežiju ale přežívám. Zpětně na vše nahlížím tak, že když v životě někoho potřebujete vesmír Vám ho pošle. Jelikož musím podotknout, že tohle bylo setkání na které do konce života nezapomenu a jsem za něj nesmírně vděčná. Nicméně nebyl to jen tenhle člověk co mě posunul dál, ale i dvě knížky které změnili můj pohled na mnohé. První ČTYŘI DOHODY a ta druhá byl OSHO O LÁSCE. Začala jsem si pomalu ale jistě uvědomovat, že v těch knížkách je velká pravda.
Žádné komentáře:
Okomentovat