Druhý týden - ještě pořád se to dá zvládnou :)

Musím říct, že jsem po neděli, pondělí nižší příjem potravin moc uvítala. Ne že bych nějak výrazně "prasila", ale když týden jíte střídmě a pak se v neděli nacpete přeci jen si to tělíčko den oddechu zaslouží. Celkově bych shrnula celý druhý týden pro mě jako, běžný režim před vlnami, jelikož když se na vše zpětně dívám došlo mi jak málo jsem vlastně jedla. V druhém týdnu, jsem sem tam přidala i trochu pohybu a dokonce šla i ve čtvrtek na stepy, což jsem velmi uvítala, tenhle sport mě prostě baví. O víkendu jsem se viděla s bývalou kolegyní z práce a dostavila se i první reakce na to, že jsem pohubla. Sama za sebe musím konstatovat, že jsem změnu téměř nepozorovala. To, že mi začali být volnější kalhoty jsem přisuzovala tomu, že se prostě jeansy nošením vytahají. Druhá volná neděle byla už trochu méně náročná,ačkoliv v týdnu máte chutě jako blázen v neděli Vás to přejde. Nicméně velkou dobrou snídani s kávou jsem si dopřála.

První týden - pak že začátky jsou těžké ....

V pondělí mi bylo asi 100x hůř jak v neděli ale pořád jsem si stála za tím, že vlny dám. Jen můj zdravý rozum pravil, abych prostě necvičila, jelikož by to mohlo skončit pracovní neschopností, o což jsem opravdu nestála. A aby toho nebylo málo, přišel mi k tomu všemu email, že  tetovací salon kde jsem letošní rok byla upravovat své tělo,( ne že by to tetování nějak pomohlo k tomu abych byla krásnější, ale o tetování až někdy jindy) v pátek tzn. 26.9.2014 slaví první narozeniny. Ano věděla jsem o tom dopředu. Jen se mi to nějako vypařilo z hlavy. Takže najednou bylo o důvod víc se vykurýrovat co nejdříve, abych mohla v pátek juchat na narozeninové tetování. V úterý jsem tedy udělala nálet na lékárnu a opravdu se mi podařilo se do pátku „vyléčit“. Ne úplně na 100% ale bylo mi o mnoho lépe. Takže v pátek jsem si pořídila památku, jak na první narozeniny salonu Los Keros tak i na moje první vlny. Zpětně nejsem schopná ani moc popsat jestli byl první týden náročný - myslím, že ne. A pokud tomu bylo jinak, byla jsem nivní, jelikož jsem netušila, co mě čeká dál....

Sacharidové vlny aneb moje cesta k vysněné postavě

Tak ať se vrátím k vlnkám. Z mojí strany proběhlo zaplacení a pozastavení dle instruktáží na stránce. Tudíž vlnky byli na měsíc – ano čtete dobře na měsíc zastaveny…. Jsem ostuda, a nebudu tu psát mraky výmluv proč tomu tak bylo . No inu v září po výplatě jsem objednala protein, který nebyl dle doporučení stránek, ale snažila jsem se co nejvíc přiblížit. Zpětně si říkám, že jsem možná udělala chybu, ale co naplat, když jeden potřebuje ušetřit oběti jsou potřeba – v mém případě se jednalo o to, že protein není úplně nejlepší chuti. No ale je ho víc, což je pro mě jen a jen plus. Takže protein a nějaké potraviny do začátku byli doma. Lovila jsem celkem dlouho dobré arašídové máslo – ( DM a jeho slevové kartičky mi ušetřili taky nějaký peníz).

Tak ale zpět k vlnkám. Jaké pro mě bylo překvapení, když mi 20.9.2014 přišel email se slovy :

Kontrolou pauzy u vaší spuštěné online výzvy bylo zjištěno, že již přesáhla maximální možný počet dní pauzy a pauza tímto byla zrušena. V noci na zítra čekejte další instrukce výzvy.

No řekla jsem si, že to přišlo fakt na čas. Prostě další z věcí, která se prostě měla stát. Takže, jsem v sobotu nafotila mojí zhuntovanou postavičku po dlouhé době odpočinku a užila jsem si poslední „prasácký den“ na hodně dlouho.

A v sobotu si zašla i na první nákup dle seznamu abych v neděli měla čas na to, si vše hezky připravit. V sobotu jsem si dopřála i pořádný odpočinek a relaxaci v podobě vany se svíčkami a krásně uklidňující hudbou. Spokojeně jsem si šla posléze lehnou…tohle by měl člověk dělat minimálně 1x do týdne. Ejhle jaké nemilé překvapení mě čekalo v neděli ráno, když jsem se vzbudila. Ano přišlo období nemocí a já se vzbudila se solidním základem na chřipku… odvolala jsem tedy alespoň nedělní cvičení. Vln jsem se však odmítla vzdát. Navařila jsem si tedy na pondělí a úterý. I tohle neslo své první oběti v podobě popáleniny ruky… ano chápete dobře, jsem trochu telátko. A ne, není to tím, že bych v kuchyni stála poprvé, jen sem prostě neohrabaná.  

Cesta z úspěchem začíná v hlavě.

Co Vám budu povídat, postupem času mi došlo, že to jestli člověk hubne a bude hubnout, není jen o tom, že něco chce a přemluví se k tomu. Všechno je v hlavě. A pokud, něco děláte, proto, že Vás to baví, výsledek se dostaví s větší pravděpodobností, než když jen něco musíte. Je to tak se vším. Stačí si vzpomenout na dětství, když mě někdo do ničeho nutil, nikdy výsledek nebyl dost uspokojivý, ne-li jsem se sekla a trucovala, že ne a ne a neeee. Myslím, že dost podobně to funguje s tělem. Hlavní je, se naučit tělo poslouchat. Nechce se mu cvičit a ani Vám? Tak se do ničeho nenuťte!!! Sport a pohyb by pro Vás měl být něčím, co vás bude dělat šťastnými a požene Vás k lepším výsledkům. Stejně tak je tomu s jídlem, držíte nějaký režim – super, držte ho, ale kdyby jste měly tělo stresovat tím, že něco chce a vy mu to nedopřejete je to zase zle. Prostě sem tam je potřeba se hýčkat a to nejen v jídle a sportu ale a to především v odpočinku. Ano zní to jako moře věcí, ale věřte tomu, že se Vám to tělo odvděčí – a na koho jiného být tak štědrý a hýčkat se než sám na sebe. Naučila jsem se jedno heslo a to: DĚLÁM VŠE, JAK NEJLÉPE V DANÝ MOMENT DOKÁŽU. A pak se mnohem méně často stává ta inkriminovaná věc, že bych si něco vyčítala.

Bez komplikací, by to přeci nebylo ono :)

    Po novém roce přišla i změna v mém jídelníčku – vyřadila jsem maso. To Vám panečku byla asi hlavní věc, která konečně zabrala - myslím v rámci té mojí tělesné proměny. Tělo začalo najednou fungovat jinak. Jelikož jsem mu přestávala dodávat ty dobré šunky,párečky a ideálně každý den maso. Jídelníček se u mě začal skládat hlavně ze zeleniny, ovoce, luštěniny a mléčných výrobků. K tomu dostatek pohybu a najednou se začali objevovat výsledky, kterých si všímalo i okolí.Přišla i velká změna v přístupu ke každodennímu životu. Skoro pořád úsměv na tváři a užívala jsem si každého dne. BTW – bylo zábavné pozorovat lidi v okolí, jak si myslí, že na něčem „ frčíte“ a absolutně nechápali kde se ve mně ta energie bere. Prostě tam byla a bylo to úžasné( myslím, tu energii). Tohle trvalo ale dejme tomu tak 3 měsíce a pak se vše zastavilo. Nebylo to jen tak – přišlo pár zlomů a prozření. 

Ačkoliv jsem člověk co miluje sám sebe skoro nadevše, když mám udělat rozhodnutí, které se netýká jen mého života, je to pro mě komplikované. A tady přišla první překážka v podobě psychiky, která se velmi projevila na mém zdravotním stavu. Prostě ta cesta za cíli je občas složitá – zase koho by bavilo mít na růžích ustláno. Mě tedy občas ano, ale tyhle životní zvraty, zlomy atd. krásně formují osobnost. Samozřejmě i já si vyformovala osobnost a posunula se o krok dál a byla připravená k tomu udělat další krok na mé cestě.

Inu dobrá řekla jsem si, pustím se do další výzvy ZAČNU SI TO TĚLÍČKO TVAROVAT. Což se celkem dařilo, ale povím Vám je to fuška. Hlavně když odmítáte brát jakékoliv doplňky.Teď už jsem ale trochu moudřejší a vím, že největší část při formování těla a svalů dělá strava. To mi to trvalo. Ale zpět k věci. No tak jsem tvarovala a tvarovala, šlo to pomalu ale šlo. Jenže pak přišel další stres ( prostě když si srovnáte vztahy pokaňhá se to v práci a naopak..., to je jedno pravidlo se se mi už několikrát potvrdilo. Buď funguje jedno nebo druhé :) ) Následkem všeho byl zánět v těle a po všem tomhle vyléčení, mě čekala zasloužená dovolená. Tzn. cca měsíc kdy jsem se cvičení pomalu vůbec nevěnovala. A ejhle najednou je člověk skoro na začátku a vyrýsovane svaly zmizeli. Smutné, že ?? Díky bohu tou dobou Marika a Martin přišli se sacharodovými vlnami. Řekla jsem si proč to nezkusit. Výzvu si zaplatila a statečně odložila dokud nebudu úplně ok abych jí zvládla....  

Začátky a osudová setkání

          Ze začátku všeho to stálo spoustu úsilí. Po práci se přemluvit cvičit a ideálně pravidelně, ale všechno jde když je odhodlání. A pak mě moje kamarádka Katka přivedla na steap aerobic. Prvních několik hodin bylo náročných, rozhodla jsem se nevzdat a brát to s úsměvem. Vlastně ještě teď po víc jak roce, končím zamotaná ve všech tě sestavách a s výbuchem smíchu nad mojí nemotornosti :) Jsou samozřejmě i dny kdy se daří a mám ze sebe dobrý pocit, jelikož si říkám, že s každou hodinou se zlepšuji.

Co dodat, prostě jsem začala s pravidelným pohybem ve formě výzvy na bříško, zadek a aerobicku. Jenže všichni to známe né každý den je hej. Takže já se snažila cvičit co to šlo a efekt byl, jen né moc velký. I tak jsem na sebe byla hrdá. Jídelníček jsem do té doby moc neměnila, jen jsem zmenšila velikost porcí. Nikdy nebyla moc velký jedlík. (Myslím tím poslední roky kdy se o svou životosprávu starám sama. Jako dítko jsem byla k nezastavení :) )...ačkoliv zpětně si říkám, jestli právě v tom nebyl ten problém.

Všechno se začalo měnit v prosinci loňského roku. Kdy jsem měla to štěstí a poznala člověka co mi otevřel oči v mnoha směrech. A já si prošla první velkou změnou, nikoliv fyzickou ale psychickou. Celé vám to popisovat nebudu, ale položil mi jednu základní otázku : JSI ŠŤASTNÁ? V tu chvíli mi došlo, že svůj život nežiju ale přežívám. Zpětně na vše nahlížím tak, že když v životě někoho potřebujete vesmír Vám ho pošle. Jelikož musím podotknout, že tohle bylo setkání na které do konce života nezapomenu a jsem za něj nesmírně vděčná. Nicméně nebyl to jen tenhle člověk co mě posunul dál, ale i dvě knížky které  změnili můj pohled na mnohé. První ČTYŘI DOHODY a ta druhá byl OSHO O LÁSCE.  Začala jsem si pomalu ale jistě uvědomovat, že v těch knížkách je velká pravda.

Kde to všechno začalo aneb dlouhá cesta, která nese ovoce...

    Prvopočátek celé mojí změny přišel s projektem Mirky Janečkové,  známí mnoha pod pojmem 30ti denní výzva. Popisovat, že se jedná o různé výzvy které nejen že slibují výsledek do 30ti dní ale opravdu Vám ho přinesou, když na sobě poctivě makáte snad nemusím. Podrobnější informace naleznete jak na Facebooku tak na samotných webových stránkách.

Ale tehdy se zrodila v mojí hlavě myšlenka, proč prostě nebýt lepší než jsem teď a nezačít pro sebe něco dělat.... Hlavně když se mi líbí vypracované ženské tělo s křivkami mnohem víc než hubené slečny, které jsou všem podstrkovány v časopisech a reklamách. Můj ideál krásy je někde jinde. A ačkoliv jsem si do té doby přišla ve vlastním těle spokojená ( což mě teď při pohledu na fotky, trochu překvapuje :)), rozhodla jsem se svou první výzvu zdolat. A co Vám budu povídat bylo to složité.

    Vždycky jsem bojovala s váhou, posledních pár let tedy jen s cm, jelikož váha u nás v domácnosti prostě není a asi hned tak nebude. Nebyla jsem jako malé dítě vedena ani ke sportu ani ke zdravému stravování. Samozřejmě už malé dítě nejsem a nejde se donekonečna na něco jen vymlouvat. 

Bohužel s  přibývajícím  věkem jsem zjistila, že je potřeba se o tělo starat víc a víc, to co dříve tělo zvládlo spálit běžným pohybem, se s věkem a sedavým zaměstnáním najednou začalo ukládat. Což v šestadvaceti není vůbec dobré a už vůbec ne hezké. Nechci být ve třiceti přeci ta typická česká mamka od rodiny, co má 2 a více dětí a je jí k tomu pořádný kousek. Po boku mít chlapa, jehož jediná zábava po práci je hospoda, jídlo a gauč před telkou. Tudíž jsem se v den svých dvacátých šestých narozenin rozhodla, že ZAČNU DNES A NE AŽ ZÍTRA. A od té doby se v mém životě hodně změnilo. Při pohledu zpět si říkám, že to tak mělo všechno být a jsem za to šťastná, jelikož bych jinak nebyla tam kde jsem...